Kometa 2P/Encke patří k jedněm z mála komet, které se nejmenují po svém objeviteli. Tím byl v tomto případě Pierre Méchain z Francie, který ji objevil 17. ledna 1786. Následně ji při dalších návratech objevili v letech 1795 (Herschel), 1805 (Pons) a 1818 (Pons) jako novou kometu a nikdo netušil, že se jedná o tentýž objekt. To zjistil následně až J. F. Encke a tím získal nárok na pojmenování komety po něm. Enckeho kometa se nachází ve vnitřní části Sluneční soustavy, a tak nepatří do Jupiterovy rodiny komet. Její dráha je poměrně stabilní, má velké jádro, ale to není moc aktivní. Budí se, až když je blíže Slunci. Tomu se přibližuje na vzdálenost okolo 0,34 au každých 3,3 roku. Díky tomu můžeme v průběhu staletí pozorovat rychlé vyhasínání komety. U této komety bylo pozorováno negravitační zkracování oběžné doby, což v roce 1950 vysvětlil F. Whipple teorií tryskového motoru, tj. efekty plynu sublimujícího z povrchu jádra. Jedná se o mateřskou kometu celého komplexu meteorických rojů, z nichž nejznámější jsou podzimní Tauridy. Letošní návrat je velmi příznivý pro pozorovatele ze severní polokoule. Kometu budeme moci pozorovat s jasností okolo 8 mag.
Kometou příštího roku, kterou ale můžeme pozorovat menšími dalekohledy už koncem toho letošního, bude 12P/Pons- Brooks. Kometu objevil Jean Louis Pons (podobně jako kometu Encke) 21. července 1812. Při dalším návratu ji 2. září 1883 náhodou objevil William R. Brooks z New Yorku. To umožnilo spočítat dráhu a spojit kometu s Ponsovým objevem. Kometa má stabilní dráhu typu Halley a oběžnou dobu lehce přes 70 let.
Na rozdíl od výše zmíněných komet není 62P/Tsuchinshan moc známá, což se ale může v tomto století změnit. Objev komety totiž umožnilo přiblížení k Jupiteru na 0,14 au v roce 1960. To radikálně změnilo dráhu komety a přiblížilo perihel ke Slunci z 2,06 na 1,49 au. Díky tomu mohla být v lednu 1965 objevena astronomy z Čínské observatoře na Purpurové hoře. Jupiter dále perihel přibližuje ke Slunci a v současné době se nachází poblíž 1,26 au. Zvýšený příděl slunečního záření způsobuje zvýšenou aktivitu jádra oproti předešlým návratům. K tomu přičtěme velmi příznivý návrat, při kterém se přiblíží k Zemi na 0,52 au a výsledkem je jasná „vánoční kometa“, která by právě v období Vánoc mohla dosáhnout jasnosti okolo 6 mag.
81P/Wild patří mezi poměrně známé komety. Při svých návratech bývá často viditelná menšími dalekohledy a navíc ji navštívila kosmická sonda Stardust, která dokonce dopravila (jako vůbec první sonda) vzorky prachu z komety na Zemi. Kometu objevil 6. ledna 1978 Paul Wild ze Švýcarska. Do roku 1974 obíhala na dráze s perihelem 4,95 au a oběžnou dráhou kolem 40 let. V tomto roce ovšem došlo k velmi těsnému přiblížení na 0,006 au k Jupiteru, které dráhu komety razantně změnil o, perihelová vzdálenost se snížila na 1,49 au, což umožnilo objev a její snadnou pozorovatelnost při následujících návratech. Poblíž této hodnoty vzdálenosti perihelu se bude držet i v první polovině tohoto století, další přiblížení k Jupiteru v roce 2058 ale perihel lehce vzdálí na 1,75 au a kometa trochu zeslábne. Letošní návrat nepatří k nejpříznivějším a kometa při něm dosáhne jasnosti jen okolo 11,5 mag.
96P/Machholz je velké těleso, ale jen s minimální aktivitou. Kometa se přibližuje ke Slunci jen na 0,12 au každých 5 let. Protože je téměř vyhaslá, je jen obtížně pozorovatelná. Z toho důvodu ji Don E. Machholz objevil až relativně nedávno - 12. května 1986. Dráha komety je poměrně stabilní, a tak ji vzácně za příznivých návratů, jako je ten letošní, budeme moci občas pozorovat i vizuálně. Stejně jako kometa Encke, je i tato kometa spojená s rozsáhlým komplexem meteorických rojů, z nichž nejznámějšími jsou Kvadrantidy.
Další velmi slavnou kometou je 103P/Hartley. Ta se stala cílem kosmické sondy Deep Impact, která předtím navštívila kometu 9P/Tempel, s níž se srazil impaktor, který se ze sondy uvolnil. Kometa měla velice příznivý návrat v roce 2010, kdy dosáhla jasnosti okolo 5 mag a byla slabě viditelná pouhým okem. V tomto roce se také stala cílem českého hlídkového programu Czech Hartley Watch. Kometu objevil 15. března 1986 Malcolm Hartley ze známé australské observatoře Siding Spring. Stejně jako u mnoha předchozích komet, i v tomto případě, byl objev umožněn změnou dráhy komety způsobené gravitací Jupiteru při jejím těsném přiblížení k planetě. V letech 1947, 1971 a 1982 došlo ke třem průletům, které postupně změnily vzdálenost v perihelu z 2,09 na 1,62, následně na 0,90, až na finálních 0,95 au, kdy byla kometa objevena. V tomto století už výraznou změnu dráhy neočekáváme, a tak budeme moci kometu nadále pozorovat i menšími dalekohledy. Lepší návrat než letošní už ale v tomto století nenastane. Kometa má na rozdíl od předešlých velmi malé jádro o délce 2,25 km a tvaru burského oříšku. Je velmi aktivní, a tak je klasifikována jako „mladá trpasličí kometa“. Sonda Deep Impact u této komety zaznamenala vysokou produkci vody odpovídající větší ploše, než kterou disponuje její jádro. Tato skutečnost byla vysvětlena tím, že jádro vypuzovalo do okolí sněhové vločky, které se začaly vypařovat později v komě a tím aktivní povrch, ze kterého dochází k sublimaci, rozšiřovaly.
Kometu 118P/Shoemaker-Levy objevili známí objevitelé komet manželé Shoemakerovi a D. H. Levy 9. února 1991 z Palomarské observatoře. Kometa prošla perihelem už koncem loňského roku, jedná se o její zatím nejpříznivější návrat, ani to ovšem nestačí k lepší pozorovatelnosti komety. Její dráha je poměrně stabilní a nedochází u ní k výrazným změnám.
Kometa 126P/IRAS byla objevena 28. června 1983 z družice IRAS pozorující v infračervené části spektra. Má poměrně stabilní dráhu, nepatří do Jupiterovy rodiny komet, vývoj její dráhy řídí přiblížení k planetě Saturn. Letošní návrat nepatří k nejpříznivějším.
8. ledna 1994 objevil Yoshio Kushida z Japonska kometu 144P/Kushida při velmi příznivém návratu. Letos se můžeme těšit na podobně dobré pozorovací podmínky. Kometa má poměrně stabilní dráhu bez významných změn. Na další podobně příznivý návrat jako ten letošní si budeme muset počkat až do roku 2068.
Kometa 185P/Petriew je jakýmsi dvojčetem komety 103P/Hartley. V současné době jsou dráhy obou komet velmi podobné, společný původ v minulosti je ale otázkou. Jelikož dráhy obou komet významně ovlivňuje Jupiter, podobnost může být čistě náhodná. Kometu objevil 18. srpna 2001 Vance Avery Petriew z Kanady. Kometu budeme moci pozorovat při příznivých návratech i nadále, i když přiblížení k Jupiteru v roce 2053 a 2065 vzdálí perihel ze současné hodnoty okolo 0,93 au na 1,15 respektive 1,41 au a kometa bude podstatně slabší než při současných návratech.
Kometu 237P/LINEAR objevil hlídkový systém LINEAR 6. června 2002. Obíhá po málo výstředné dráze se vzdáleností v perihelu okolo 2,42 au. Přiblížení k Jupiteru v roce 2013 zkrátilo perihel na 1,98 au, ovšem při minulém návratu nebyla vůbec nalezena. Letos je její návrat příznivý, tak uvidíme, jak se zvýšený přísun slunečního tepla projeví na aktivitě komety.
13. února 2013 objevil hlídkový systém PanSTARRS kometu 364P/PanSTARRS. Ačkoliv se dost přibližuje k Jupiteru, má poměrně stabilní vzdálenost v perihelu, mění se pouze orientace její dráhy v prostoru. Jedná se asi o velmi málo aktivní kometu. Je totiž s podivem, že díky perihelu uvnitř zemské dráhy a tedy častých přiblíženích k Zemi, byla objevena tak pozdě. Letos se přiblíží k Zemi na 0,12 au a bude se jednat o nejlepší návrat komety v celém tomto století.
C/2017 K2 (PanSTARRS) je dynamicky novou kometou z Oortova oblaku, která poprvé prolétá vnitřní částí Sluneční soustavy. Objevil ji systém PanSTARRS 21. května 2017, roky před průchodem perihelem. Bohužel má perihel poměrně daleko od Slunce a tak, přestože je velmi aktivní, nedosáhne na viditelnost pouhým okem. Od nás nebude v maximu jasnosti vidět vůbec, objeví se až později, když se bude vzdalovat od Slunce.
Na rozdíl od předešlé není kometa C/2019 T4 (ATLAS) ve vnitřní části Sluneční soustavy poprvé. Obíhá po protáhlé dráze s periodou lehce nad 60 tisíc let. Perioda se po tomto průletu navíc o pár desítek tisíc let zkrátí. Objevil ji hlídkový systém ATLAS 9. října 2019. Má velmi vzdálený perihel a dosáhne v maximu jasnosti jen kolem 13 mag.
Dalším úlovkem systému PanSTARRS byla C/2019 U5 (PanSTARRS) objevená 22. října 2019. Jedná se o dynamicky novou kometu poprvé přilétající z Oortova oblaku. Po průletu opustí Sluneční soustavu po hyperbolické dráze. Také tato kometa má perihel daleko od Slunce a bude jen velmi slabým objektem mezi 12-13 mag.
Objev komety C/2020 V2 (ZTF) byl vedlejším produktem činnosti observatoře Zwicky Transient Facility. Kometa byla objevena 2. listopadu 2020. I tato kometa je dynamicky novou kometou z Oortova oblaku a po průletu opustí Sluneční soustavu po hyperbolické dráze. Ačkoliv má perihel daleko od Slunce, tak by mohla být díky své vysoké aktivitě jasným objektem (kolem 10 mag).
Zato další kometa objevená stejným projektem 2. května 2022 - C/2022 E3 (ZTF) - bude nejspíš hitem letošního roku! Nejedná se o dynamicky novou kometu z Oortova oblaku, ale o kometu na protáhlé dráze s periodou zhruba 47 tisíc let. Zatímco dynamicky nové komety dost často zklamou, dlouhoperiodické komety plní předpovědi lépe. Kometa projde perihelem ve vzdálenosti jen 1,11 au a chvíli poté projde jen 0,3 au od Země. Nejspíše dosáhne jasnosti okolo 5 mag a bude na hranici viditelnosti pouhým okem ve výborné poloze na obloze.