Zajímavou kometou, která prošla přísluním v loňském roce, je 4P/Faye. Objevil ji v roce 1843 Hervé Faye z Paříže. V roce 1850 byla znovuobjevena, čímž byla potvrzena její periodicita. Stala se tak čtvrtou kometou, u které bylo prokázáno, že se pravidelně vrací ke Slunci. Při jejích návratech ji můžeme často pozorovat malými dalekohledy. Mezi kometami vyniká krátkým, ale velice dobře definovaným ohonem, který je dobře vidět i v dalekohledech. Dráha komety je pod vlivem Jupiteru, ale přesto je poměrně stabilní. V posledních staletích dochází k velmi mírnému přibližování perihelu ke Slunci, kometu tak budeme moci za podobných podmínek pozorovat i v budoucnu. Loni dosáhla maxima jasnosti okolo 11 mag, letos v lednu ji budeme moci nalézt ještě jako objekt 12 mag.
Kometou loňského roku je i 6P/d'Arrest. Ta byla objevena z Německa astronomem Heinrichem Ludwigem d'Arrestem v roce 1851. Je proslavená silně asymetrickou křivkou jasnosti, před perihelem je velice slabá, ale rychle zjasňuje. Po průletu perihelem pak trend zjasňování pokračuje, ačkoliv se již vzdaluje Slunci a poté pomaleji slábne a dlouho si drží vysokou aktivitu. Takto asymetrická křivka jasnosti patrně souvisí s rozložením aktivních oblastí na jejím jádru. Vývoj dráhy této komety je pod silným vlivem Jupitera. V objevovém a následném návratu měla perihel jen okolo 1,17 au, ale hned v dalším návratu došlo k jeho mírnému oddálení na 1,28 au. Další vývoj bude ve znamení střídání série návratů, kdy je kometa blíže u Slunce, s návraty, kdy je dále. Postupně ale dojde k oddalování od Slunce. Blíže než v současnosti bude jen v letech 2041 a 2047. Kromě těchto návratů tak bude její aktivita slabší než při jejím objevu. Začátkem roku očekáváme její jasnost stále kolem 12 mag, bude ale rychle slábnout.
Kometu 9P/Tempel objevil v roce 1867 Ernst Wilhelm Liebrecht Tempel z Francie. V roce 2005 ji navštívila kosmická sonda Deep Impact, která na kometě provedla experiment s impaktorem. Impakt vyvrhl prach z podpovrchových částí a následně byl sondou zkoumán. V roce 2011 jádro komety navštívila další sonda – Stardust, která na povrchu jádra následky impaktu zkoumala. Jedná se tedy o jednu z nejlépe prozkoumaných komet. Vývoj dráhy je pod silným vlivem Jupitera, perihel komety se pohybuje mezi 1,49 až 2,10 au. V objevovém návratu byl poblíž minimální hodnoty, v dalších dvou se vzdálil na 1,77 au a následně nad 2 au, což vedlo k utlumení aktivity a kometa byla na dlouhou dobu ztracena. Průlety kolem Jupiteru v letech 1941 a 1953 vedly k opětovnému přiblížení perihelu ke Slunci, a to umožnilo znovuobjevení komety v roce 1967. Od té doby se vzdálenost v perihelu pohybuje poblíž minima. Nyní ji budeme moci, na dlouhou dobu naposledy, pozorovat menšími dalekohledy, jelikož již v roce 2024 Jupiter kometu opět od Slunce vzdálí a ta se stane slabým objektem pozorovatelným pouze fotograficky. Geometrie návratu je značně nepříznivá a kometa bude jen nízko nad jižním obzorem a její jasnost bude navíc dost nízká, v nejlepším případě se bude pohybovat kolem 12 mag.
Poměrně známou kometou je 19P/Borrelly. V roce 1904 ji z Francie objevil Alphonse Louis Nicolas Borrelly. Kromě dvou návratů v letech 1939 a 1946 byla pozorována pravidelně v každém následném návratu. Jedná se o dosti aktivní kometu, kterou navštívila sonda Deep Space 1 a prozkoumala její jádro. To má velice nepravidelný tvar “burského oříšku” s jedním výrazným výtryskem materiálu z aktivní oblasti v polovině podlouhlého jádra. Její dráha je poměrně stabilní a nedochází k jejím výrazným změnám. Při letošním návratu bude u Slunce o 0,05 au blíže, než byla v předchozích pěti návratech, takže by mohla být mírně aktivnější. Poměrně pohodlně pozorovatelná, s jasností více než 14 mag, bude v celé první polovině roku. Maxima jasnosti okolo 9 mag dosáhne už v lednu.
Poměrně aktivní kometa 22P/Kopff byla od svého objevu 23. srpna 1906 (objevitel August Kopff) pozorována při všech svých návratech s výjimkou jediného, a to v roce 1912. Tuto kometu nám “daroval” Jupiter jakožto novou aktivní kometu. V první polovině 19. století se nepřiblížila ke Slunci více než na 3 au, v polovině století ovšem přiblížení k Jupiteru zkrátilo perihel na 2,02 au a další v roce 1883 dokonce na 1,65 au. Zvýšený příděl slunečního tepla aktivoval do té doby neaktivní kometu a při jednom z dalších návratů mohla být objevena. Další přiblížení k Jupiteru budou perihel dále přibližovat ke Slunci. V roce 1943 došlo k přiblížení na 1,50 au, kde se drží doposud, ale hned další přiblížení k Jupiteru v roce 2026 jej dále zkrátí na 1,32 au. V roce 2038 dojde ještě k lehkému přiblížení pod 1,20 a na této hodnotě se bude držet až do konce století. Můžeme se tak těšit na další návraty této komety, při kterých bude ještě výrazně jasnější než při návratech současných. Při příštím návratu, v roce 2028, se navíc k Zemi přiblíží na 0,35 au, máme se tedy na co těšit. Letošní návrat nebude moc příznivý, pozorovatelná bude až po průletu kolem Slunce a k Zemi se přiblíží nejvíce na 1,39 au. Jasnost komety o mnoho nepřesáhne 12 mag.
Asi nejlépe prozkoumanou kometou současnosti je 67P/Churyumov-Gerasimenko. Tu objevil v roce 1969 Klim Ivanovič Čurjumov a Světlana Ivanovna Gerasimenková. Tato kometa se stala cílem sondy ESA, Rosetta, a na povrchu jejího jádra přistál modul Philae. Ke kometě dorazila sonda v srpnu 2014 a jádro neustále monitorovala až do září roku 2016, kdy došlo k řízené kolizi s jeho povrchem. Jednalo se doposud o nejúspěšnější průzkumnou misi u komety v historii. Tato kometa byla původně na dráze s perihelem ve vzdálenosti více než 2,7 au, ale těsný průlet kolem Jupiteru v roce 1959 razantně přiblížil perihel na hodnoty kolem 1,3 au. Aktivace původně neaktivního jádra vedla k jejímu objevu. Dráha bude v tomto století stabilní a my se tak můžeme těšit na pravidelné návraty jasné komety viditelné malými dalekohledy. Kometa prošla perihelem už loni. Letos jí budeme moci pozorovat v lednu a její jasnost bude stále vysoká, bude se pohybovat kolem 10 mag.
Kometu 81P/Wild fotograficky objevil Paul Wild 6. ledna 1978. Jedná se o velmi zajímavý objekt, z něhož dopravila (jako vůbec první) kosmická sonda Stardust materiál na Zemi. Až do roku 1974 obíhala po velice vzdálené dráze s perihelem u Jupiteru a periodou okolo 40 let. Těsné přiblížení k Jupiteru na 0,0061 au vedlo k rapidní změně dráhy. Nová vzdálenost v perihelu se zkrátila na 1,49 au a perioda klesla na 6,17 roku. Kometa byla hned při dalším návratu objevena. Dráha je nyní relativně stabilní a bude až do roku 2058, kdy přiblížení k Jupiteru perihel lehce vzdálí na 1,75 au. Současný návrat nepatří k nejpříznivějším, kometa bude v maximu mírně slabší 11 mag.
Kometa 104P/Kowal často příjemně překvapí svou jasností. Kometu objevil v roce 1979 Charles T. Kowal z Palomarské observatoře v USA. Kometa měla původně poměrně vzdálený perihel a byla slabou fotografickou kometou. Při objevovém návratu se ke Slunci přiblížila jen na 1,53 au a série přiblížení k Jupiteru začala vzdálenost perihelu snižovat. V letošním roce bude (od svého objevu) nejblíž u Slunce a je otázkou, co s její jasností udělá zvýšený přísun slunečního tepla. Přibližování bude dále pokračovat až k hodnotě 0,95 au, které dosáhne v polovině tohoto století. Můžeme se tedy těšit na další návraty nové jasné komety. Její současný návrat je poměrně příznivý a v lednu by mohla dosáhnout jasnosti okolo 12 mag ve slušné výšce nad obzorem.
Letos budeme moci pozorovat i druhou kometu objevenou Paulem Wildem ze Švýcarska dne 21. ledna 1990 a tou je 116P/Wild. Stejně jako v případě jeho první komety i zde došlo k objevu ihned po významné změně dráhy. Průlet kolem Jupiteru zkrátil perihel dráhy z 3,37 na 1,99 au. Dráha komety se od té doby mění jen lehce. Vzdálenost v přísluní se bude až do konce století pohybovat v rozmezí 1,83 až 2,31 au. O pozorovatelnosti tak bude rozhodovat především geometrie návratu. Ta je letos poměrně příznivá, kometa bude vysoko na noční obloze a při přiblížení k Zemi na 1,44 au dosáhne jasnosti okolo 12,5 mag.
Letos očekáváme návrat 118P/Shoemaker-Levy. Jedná se o čtvrtou periodickou kometou objevenou slavným objevitelským týmem složeným z manželů Shoemakerových a Davida Levyho z Palomarské observatoře, kteří ji fotograficky objevili 2. února 1990. Dráha této komety je poměrně stabilní a přiblížení k Jupiteru mění spíše orientaci její dráhy. Před současným návratem došlo k lehkému přiblížení perihelu komety na 1,83 au, a proto by mohla být mírně aktivnější než při dřívějších návratech. Současný návrat je navíc velmi příznivý a koncem roku by tak kometa mohla být lehce jasnější 12 mag.
C/2017 K2 (PANSTARRS) je velice aktivní kometa přicházející k nám poprvé z Oortova oblaku. Byla objevena jako objekt 20,8 mag více než 5 let před letošním průchodem perihelem. Měla by to být nejjasnější kometa letošního roku s maximem jasnosti kolem 8 mag, kterého dosáhne v průběhu letních prázdnin.
Taktéž C/2019 L3 (ATLAS) k nám přilétá poprvé z Oortova oblaku, po průletu vnitřní částí Sluneční soustavy se její dráha změní na hyperbolickou a Sluneční soustavu definitivně opustí. Letos jí budeme moci pozorovat řadu měsíců, hned v lednu bude mít maximum jasnosti okolo 10 mag při excelentní výšce nad obzorem.
Kometa C/2019 T4 (ATLAS), na rozdíl od předchozích dvou, už v blízkosti našeho Slunce nejspíš někdy byla. Pozorovací podmínky nejsou příznivé, nebude moc vysoko na obloze a v maximu dosáhne jen asi 12 mag.
C/2019 U5 (PANSTARRS) je opět dynamicky novou kometou z Oortova oblaku. Přísluním projde až příští rok a ke konci roku tak bude jen o trochu jasnější 14 mag.
C/2020 K1 (PANSTARRS) je další vracející se dlouhoperiodickou kometou s periodou přes 150 tisíc let. Perihelem taktéž projde až v následujícím roce, její letošní jasnost se bude pohybovat jen kolem 13 mag.
V následujícím roce projde přísluním i C/2020 V2 (ZTF), dynamicky nová kometa z Oortova oblaku, jejíž dráha se průletem změní na hyperbolickou a opustí naši Sluneční soustavu. Jedná se o poměrně velkou a aktivní kometu, a tak i když se Zemi ani Slunci moc nepřiblíží, bude poměrně jasná. Koncem roku ji zastihneme vysoko na obloze s jasností okolo 10 mag.
Velmi zajímavou kometou je C/2021 O3 (PANSTARRS). Jedná se o velmi malé těleso, jehož absolutní jasnost ho umisťuje pod “Bortleho limit pro přežití”. Zatím žádná kometa pod tímto limitem průlet kolem Slunce nepřežila. Ani v tomto případě nečekáme výjimku. Zanikající minikomety představují důležité objekty výzkumu. Jsou totiž kosmickými laboratořemi, v nichž poměrně přesně zjistíme hmotnost, poměrové složení i vnitřní strukturu jádra. Kolem Slunce patrně proletí ve vzdálenosti pouze 0,29 au, ale (bohužel pro nás) bude pozorovatelná až po průletu, kdy na dráze nejspíše už nebude aktivní těleso. Může ovšem překvapit, takže pro jistotu připojujeme mapku pro období těsně po průletu kolem Slunce.
hvězdářskou ročenku vydává Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy - www.observatory.cz