2P/Encke – 21. listopadu 2013

Jedinou jasnější a slušně pozorovatelnou krátkoperiodickou kometou roku 2013 bude 2P/Encke. Kometu poprvé objevil 17. ledna 1786 Pierre Méchain (Paříž, Francie) a o dva dny později jeho objev potvrdil Ch. Messier. Další sledování znemožnila snižující se elongace a kometa již spatřena nebyla, což zkomplikovalo také výpočet její dráhy.

Podruhé byla tato kometa nalezena 7. listopadu 1795. Při rutinním vyhledávání komet ji zpozorovala Caroline Herschel(ová) (Slough, Velká Británie) a objev byl ihned potvrzen jejím bratrem Williamem Herschelem, který kometu spatřil i pouhým okem. Kometa prošla 9. listopadu 1795 blízko Země (0,26 AU) a byla hojně sledována až do 29. listopadu, kdy se díky nízké elongaci opět ztratila ve sluneční záři.

Třetí objev téhož tělesa zaznamenali nezávisle na sobě Jean Louis Pons (Marseille, Francie, 20. října 1805), Johann Sigismund Huth (Frankfurt nad Odrou, Německo, 21. října 1805) a Alexis Bouvard (23. října 1805). Kometa byla viditelná pouhým okem a velikostí i jasností připomínala galaxii M31.

A konečně počtvrté kometu zpozoroval opět J. L. Pons (Marseille, Francie) 27. listopadu 1818. Tentokrát byla velmi slabá.

Kometa však nese jméno J. F. Enckeho, který si jako první uvědomil, že pozorování z let 1786, 1795, 1805 a 1818 by mohly být různé návraty jediného objektu. Při výpočtu dráhy komety objevené Ponsem, kterou publikoval jako parabolickou v únorovém čísle časopisu „Correspondance astronomique“ (1819), si povšiml určité podobnosti s dráhou komety z roku 1805. V témž čísle také navrhl první eliptickou dráhu s periodou 4,15 roku; při jejím srovnání s parabolickou dráhou Besselovou pro kometu z roku 1805 byly, dle jeho názoru, chyby pozic v pozorovaném oblouku statisticky v rámci poruch způsobovaných planetami. V březnovém čísle téhož periodika Encke publikoval výpočty eliptické dráhy pro kometu z roku 1805. Rozdíly byly ve srovnání s rokem 1818 velmi malé a Encke si byl jist identitou obou těles. V průběhu května 1819 se mu pak podařilo najít souvislost také s tělesem z roku 1795 a konečně v červnu téhož roku publikoval své výpočty zahrnující také pozice ze dvou nocí roku 1786.

Ačkoliv odhady jasnosti komety podle dnešních měřítek nebyly prováděny až do konce 19. století, lze z historických pozorování odhalit, že kometa neustále slábne, zatímco nejjasnější návrat byl zaznamenán v roce 1829 (3,5 mag), naposledy byla kometa jasnější 5 mag v roce 1964. V současnosti se maximální jasnost 2P/Encke v příznivých návratech pohybuje kolem 6 mag.

Vzhledem k tomu že dráha se zdá být dlouhodobě stabilní, je udivující, že při vysoké jasnosti v minulosti nebyla kometa pozorována při některém z dřívějších návratů v 18. století (nebo se nepodařilo prokázat totožnost z některou sledovanou kometou).

Návrat v roce 2013 je již 62. a kometa při něm projde přísluním 21. listopadu. Do vizuálního dosahu velkých přístrojů se dostane na začátku července, kdy však ještě bude v malé elongaci kolem 23°. Podmínky pro její pozorování se ale budou zlepšovat. Na konci září by kometa měla dosáhnout jasnosti kolem 10 mag, při elongaci 92° bude pozorovatelná v ranních hodinách vysoko nad obzorem (77°) na rozhraní Rysa (Lyn) a Vozky (Aur). Nejlepším měsícem pro její sledování bude říjen, 17. října kometa prolétne jen 0,48 AU od Země a na konci měsíce dosáhne jasnosti kolem 8 mag, začne se však rychle snižovat její deklinace i elongace. Naposledy ke spatření bude kolem 10. listopadu, kdy se postupně ztratí ve sluneční záři. Při tomto návratu již znovu vizuálně pozorovatelná nebude.