17P/Holmes – 27. března 2014

Tato krátkoperiodická kometa nejspíš nebude během návratu v roce 2014 v dosahu vizuálních pozorování, ale vzhledem k tomu, že se jedná o její první návrat po ‚superoutburstu‘ z roku 2007, nemůžeme ji nechat jen tak bez povšimnutí. Fotometrické chování jádra po takto mohutném jevu je totiž naprosto nepředvídatelné.

Kometu objevil 6. prosince 1892 Edwin Holmes (Londýn, Anglie), když ji zaměnil v hledáčku za centrum známé a jasné galaxie M 31 v souhvězdí Andromedy. V době objevu měla nová kometa průměr komy asi 5‘ a velmi jasnou, bodovou centrální kondenzaci. Pouhým okem byla pozorovatelná po několik týdnů, během kterých velikost komy narostla na 20‘- 30‘, což je srovnatelné s průměrem Měsíce v úplňku. V roce 1892 kometa zaznamenala podobné zjasnění hned 2krát, to druhé následovalo dalších 75 dní po prvním a nebylo již tak výrazné.

Kometa byla sledována velkými přístroji při následujících dvou návratech. V období 1906 až 1964 byla ztracena a podařilo se ji znovu nalézt až na základě nových výpočtů dráhy, které provedl B.G. Marsden. Za ztracení komety byl zodpovědný průchod kolem Jupiteru v roce 1908, kdy se zvedla vzdálenost přísluní na 2,34 AU.

Při návratu v roce 2007 kometa prodělala dosud největší zjasnění, jaké bylo kdy u jakékoliv komety zdokumentováno. Její jasnost se během několika hodin zvýšila 400 tisíckrát. Zjasnění nastalo 172 dní po průchodu přísluním (v roce 1892 to bylo 145 dní po průchodu přísluním). Fyzikální procesy, zodpovědné za zjasnění komet ve velkých vzdálenostech od Slunce, nejsou doposud dobře známy. Jedno z možných vysvětlení jevu je založeno na specifických vlastnostech některých jader krátkoperiodických komet. Struktura jádra umožňuje postupné odlupování povrchových vrstev, aniž by došlo k jeho celkové destrukci. Odlamované části jsou 'lívancovitého' tvaru, čili v jedné ose jsou výrazně zploštělé, což usnadňuje jejich rychlou dezintegraci. Dlouhodobá (i několik oběhů kolem Slunce) odezva jádra na postupné prohřívání vede v nitru komety k rychlému fázovému přechodu mezi amorfní a krystalickou formou ledu a přitom se uvolňuje energie. Uvolnění energie způsobí zahřátí vnitřních ložisek zmrzlých plynů a explozi, která vede k odpoutání části povrchu. Díky nízké soudržnosti materiálu a dynamickému namáhání dojde k rychlému rozdělení hmoty až na mikroskopické prachové částice, čímž se koma obohatí o velké množství materiálu a velmi rychle zjasní.

Pozorovací podmínky komety 17P/Holmes jsou však při návratu v roce 2014 velmi špatné. Kometa je na přelomu února a března v konjunkci se Sluncem a od nás bude pozorovatelná až dva měsíce po průchodu přísluním (což by ale nemuselo až tak vadit, vzhledem k tomu, že obě zjasnění v minulosti nastaly více jak 150 dní po přísluní. Na začátku června (zhruba tři měsíce po průchodu přísluním) vstoupí do souhvězdí Persea, kde byla ke spatření i při minulém návratu v roce 2007 ozdobeném superzjasněním. Uveřejňujeme pouze efemeridu.

http://www.aerith.net/comet/catalog/0017P/2014.html