2P/Encke

Slavná kometa 2P/Encke je viditelná malými dalekohledy ve většině svých návratů, v tom letošním ji budeme moci pozorovat před průchodem perihelem. Do vizuálního dosahu větších dalekohledů se dostane již na začátku roku, kdy bude vysoko na večerní obloze s 14 mag. Celý leden bude prudce zjasňovat a na konci měsíce by měla mít již 10,5 mag. Na počátcích její viditelnosti ovšem dělá problém při pozorování difúzní a špatně viditelná koma. V únoru bude nejjasnější, po celý měsíc bude prudce zjasňovat k 7 mag. S touto jasností také na konci měsíce zmizí ve večerním soumraku. O několik dní později projde perihelem. Po něm bude opět pozorovatelná až v červenci, to už ovšem zeslábne k 17 mag.

Je to druhá nejslavnější kometa po Halleyově kometě. Na rozdíl od většiny ostatních krátkoperiodických komet se nejedná o člena Jupiterovy rodiny. Její dráha je hluboko uvnitř ve sluneční soustavě a k Jupiteru se tak vůbec nepřibližuje. Dráha je tak velice stabilní. Byla pozorována ve všech svých návratech od roku 1819, tedy již téměř dvě století. Jedná se o první kometu, u které byly prokázány tzv. negravitační efekty působící na její dráhu. Doba oběhu se u ní každý návrat systematicky snižovala o 2,5 hodiny a tato změna nešla vysvětlit gravitačním působením planet. Fred Whipple pak v roce 1950 přišel s vysvětlením efektem “tryskového motoru”, tedy že změny dráhy způsobovalo tryskání sublimující vody z jádra. Jádro má průměr 4,8 km, od jejího objevu můžeme pozorovat jeho postupnou „smrt“. Po svém objevu byla ve svých návratech často viditelná i pouhým okem, za posledních 100 let ovšem aktivita pohasla o téměř 4 mag. Slábnutí komety způsobuje vyčerpávání zásob vodního ledu na povrchu jádra blízkými a častými průlety kolem Slunce. Většinu času není jádro vůbec aktivní, k aktivitě se začne probouzet až cca 3 měsíce před průletem kolem Slunce a zvýšená aktivita se pak udrží přibližně 1,5 měsíce, pak velice rychle zeslábne a aktivita úplně ustane. Původní těleso, jehož je kometa Encke pozůstatkem, muselo být monumentální. S kometou Encke je totiž asociováno mnoho meteorických rojů ze skupiny antihelionu, z nich nejaktivnější jsou Tauridy. Je tak původcem značného množství meteorického materiálu dopadající na Zemi.