71P/Clark

Poměrně jasná kometa 71P/Clark bývá v lepších návratech viditelná i menšími dalekohledy. Její současný návrat je extrémě příznivý, opozicí prochází jen několik týdnů před průchodem perihelem. V maximu by měla dosáhnout 11,4 mag. Bohužel pro nás je orientace její dráhy nepříznivá a ve svých návratech bývá hluboko na jižní obloze. Bude tomu podobně i nyní a v době nejvyšší jasnosti nebude prakticky pozorovatelná. Lepší podmínky viditelnosti bude mít ještě na jaře, začátkem dubna by měla zjasnit na 14 mag a být viditelnou ve větších dalekohledech, tehdy ještě v rozumné výšce, více než 20° nad obzorem, na ranní obloze. Podmínky viditelnosti se budou pomalu zhoršovat, do konce měsíce zjasní na 12,9 mag. V květnu je ještě šance ji spatřit po půlnoci, velice nízko nad obzorem, do konce měsíce zjasní na 11,7 mag. Dne 10. června bude nejblíže u Země, jen 0,588 AU, s jasností 11,5 mag, u nás ale jen 10° nad obzorem. Bude tedy pozorovatelná jen za dobrých podmínek z vyšších nadmořských výšek. Na přelomu června a července dosáhne maxima jasnosti okolo 11,4 mag a výška nad obzorem jen kolem 5° prakticky vylučuje pozorování i z hor. Podmínky viditelnosti se pak budou zlepšovat až v listopadu, to už bude ale slabší 15 mag.

I v tomto případě sehrál Jupiter důležitou roli v objevu. Ještě začátkem minulého století obíhala na dráha s perihelovou vzdáleností více než 2 AU, dvě přiblížení k Jupiteru v roce 1942 a 1954 pak způsobily postupnou redukci nejprve na 1,77 a pak 1,60 AU. Zvýšený příliv slunečního tepla zvýšil aktivitu jádra a to umožnilo Michaelu Clarkovi objev v roce 1973. Současná situace, kdy v příznivých návratech dosahuje až 10 mag se ovšem změní. V roce 2036 a 2048 další dvě přiblížení k Jupiteru opět vzdálí perihel od Slunce, nejprve na 1,76 a poté až k 1,96 AU. Období příznivé viditelnosti komety tak opět skončí.