41P/Tuttle-Giacobini-Kresák

bude mít nejpříznivější návrat za posledních 200 let a lepší návrat nenastane ani v dalších 100 letech. Bude zcela jistě viditelná malými dalekohledy, její jasnost je obtížné předpovědět. V jejích návratech často dochází ke krátkým, ale intenzivním zjasněním, při kterých zjasní až o 9 mag. Pak ovšem rychle slábne. Do dosahu větších dalekohledů se dostane již koncem ledna, kdy bude mít jasnost mezi 13-14 mag a bude vysoko nad obzorem po většinu noci. Jak se bude přibližovat ke Slunci i k Zemi, bude jasnost v únoru prudce růst. Stejně tak bude růst i deklinace komety a její pozice na obloze se bude zlepšovat. Z 13 mag zjasní v průběhu února až na 9 mag na konci měsíce. V březnu se bude viditelnost dále zlepšovat a bude se přesouvat na večerní oblohu. Dne 12. března se stane při pozorování z území ČR cirkumpolární, nebude vůbec zapadat. V polovině měsíce dosáhne jasnosti kolem 7 mag a bude večer v nadhlavníku. Na konci března dosáhne 6,2 mag a bude viditelná po celou noc. V první polovině dubna bude nejblíže Zemi, mezi 2. a 9. dubnem ve vzdálenosti jen 0,149 AU s jasností 6 mag okolo půlnoci viditelná výše než 70° nad obzorem! O pár dní později projde perihelem a začne zvolna slábnout. V polovině dubna by měla mít okolo 6,2 mag a do konce měsíce by měla zeslábnout na 6,8 mag, to bude nejlépe vidět v ranních hodinách, kdy bude opět na obloze v nadhlavníku. V květnu se bude nacházet stále ve výborné poloze vysoko na obloze po půlnoci a bude pomalu slábnout z 6,8 mag na 8,8 mag na konci měsíce. V červnu již začne výrazněji slábnout a budou se horšit i podmínky viditelnosti. V polovině měsíce zeslábne k 10 mag a na konci již k 11,5 mag. Bude stále viditelná okolo půlnoci relativně vysoko nad obzorem. V červenci se bude zvolna přesouvat na večerní oblohu, kde na konci měsíce při jasnosti cca 14 mag zmizí z vizuálního dosahu nízko nad obzorem.

Má velice zajímavou historii. Musela být objevena natřikrát, než se povedlo určit dráhu s dostatečnou přesností. Poprvé ji v roce 1858 objevil H. P. Tuttle, popsal ji jako slabý difúzní objekt. Byla objevena při těsném průletu kolem Země na 0,452 AU a velice rychle zeslábla a zmizela z dohledu. První spočtená dráha naznačovala krátkou periodu, malý počet pozorování vylučoval přesnější určení dalšího návratu. Byla tak znovuobjevena až v roce 1907, kdy ji nalezl M. Giacobini jako novou kometu. Tento návrat nebyl moc příznivý, a tak byla po dvou týdnech opět ztracena. Možnou spojitost s Tuttlovou kometou objevil až v roce 1928 Crommelin a povedlo se mu spočítat přesnější dráhu. Nebyla však dostatečně přesná a kometa zůstala ztracená. Napotřetí byla objevena Lubošem Kresákem ze Skalnatého Plesa v roce 1951. Tehdy byla konečně objevena spojitost se ztracenou kometou a spočtena dostatečně přesná dráha pro předpověď návratů budoucích. Kresák ji popsal s jasností 10 mag a velice difúzní. Pak byla v následujících 3 návratech objevena jen v jednom v roce 1962, kdy měla velice příznivý návrat. K Zemi se přiblížila na 0,266 AU, ale dosáhla jen 8 mag. V roce 1973 se proslavila, když došlo ke dvěma nečekaným zjasněním, v obou případech zjasnila o 10 mag a dosáhla 4, respektive 4,5 mag a byla krátce viditelná pouhým okem. O další překvapení se postarala v roce 1995, kdy byla při nepříznivém návratu objevena jako “nová kometa” pro svou nezvyklou jasnost a dosáhla 8 mag. Hned v dalším návratu v roce 2001 došlo k dalším dvěma zjasněním, při prvním zjasnila o 4 mag na 10 mag a než stihla zeslábnout došlo k dalšímu zjasnění na 7,6 mag. Po zjasnění u této komety dochází k velice rychlému slábnutí a do několika týdnů se úroveň aktivity vrátí k původním hodnotám. Nikdy u komety nebyl pozorován žádný fragment, příčinou zjasnění pravděpodobně není štěpení jádra. Přestože se často přibližuje k Jupiteru, perihelová vzdálenost se moc nemění. Můžeme se tak i do budoucna těšit na další příznivé návraty, při nichž v případě nečekaných zjasnění může být objektem pro malé dalekohledy nebo i pouhé oko. Stejně příznivý návrat jako letos se ovšem v tomto století už nezopakuje.